Legenda o Vílím městě: Nechte skanout dvě slzy za přechod přes řeku Krku

Legenda o Vílím městě: Nechte skanout dvě slzy za přechod přes řeku Krku

Krka je řeka s tisíci rolemi v přírodním spektáklu, který končí světovým trhákem - Národním parkem Krka, v němž její Veličenstvo voda vytváří mimozemské kreace. V horní části jejího toku je Krka krotká a klidná, jakoby se chystala na crescendo, které bude následovat po jejím vlévání do Jaderského moře. V téměř nepřirozené tichosti údolí Carinska draga, kde se řeka líně valí skoupou krajinou, ukrývá se kdysi mocné město, k němuž vede zachovalá středověká silnice.

 

Dva kilometry od kláštera Krka, v objetí skalní stěny Záhoří a zabarvený vůněmi severního větru bóry se ukrývají zříceniny Bogočinu, který lid tohoto kraje nazývá i Vílím městem, a to podle legendy, která podobně jako Krka již po celá staletí žije v ústním podání.

Stanko Ferić

Velké množství vody již proteklo těmito kaskádami od doby kdy v této krajině žil bohatý kníže Bogoje. V Bogočinu postavil nádherné paláce pro svého jediného syna Bogdana a jeho krásnou snoubenku Miljevu, dceru mocného bána Domagoje a vznešené bánovy manželky Čiky z Ključe na řece Čikola.

Snad jste si nemysleli, že jen Tolkien psal o Dvou hradebních věžích? Přečtěte si legendu o městě Vílím městě

Toho dne v údolí snů vládlo zvláštní ovzduší. Sluhové připravovali nejlepší šaty pro šlechtice a bohatě zdobené koně vesele řehtali v sladkém očekávání veliké události - svatby Bogdana a Miljevy.

 

Z Ključe ve směru Bogočinu vyjela velká družina složená ze sedmi bánů a dvanácti županů, aby provdali nejkrásnější dívku v tomto kraji. Vstříc jim vyjel i kněz Bogdan s bohatým doprovodem, jehož zářící brnění se jako zrcadlo třpytilo na hladině řeky. Ale když se svatební průvod vydal ve směru paláců oslavit lásku dvou snoubenců se obloha znenadání zatáhla, zvedl se zběsilý vítr a řeka téměř přestala téci, jako kdyby měla strach, co bude následovat.

Stanko Ferić

Za ohlušujícího řevu, který drásal poklidné údolí, přiletěl drak, uchvátil zlatovlasou princeznu a stáhl ji do hlubin jezera Brljan. Kníže Bogdan se statečně vydal vstříc silnému netvoru, aby zachránil svoji vyvolenou, ale okřídlené dravé zvíře i jeho stáhlo do ledové hloubky Krky.

Z velkého žalu po ztrátě syna kníže Bogoje zestárl během jediné noci. Téměř celé bohatství ponechal správní oblasti zvané župa a ze zbytku peněz postavil klášter Aranđelovac, aby se kněží modlili za nešťastného jedináčka a jeho Miljevu.

 

O něco dál, po proudu řeky, vystavěl dvě města, a to Čučevo a Nečven, jako symbol lásky dvou tragicky zahynuvších duší a do městských věží, které jakoby sahaly až do nebe zavřel dvě sestry, které dnem i nocí plakaly a naříkaly nad mladou dvojicí. Poté postavil dva mosty - jeden u Rošského vodopádu a druhý u řeky Miljacky, kde cestovatelé při přechodu dvěma slzami platili mostné pro Bogdana a Miljevu.

 

Když všechno dokončil, kníže Bogoje zboural velkolepé zdivo hradeb Bogočinu. Kdysi veselé město se tak ponořilo do ticha a zničený šlechtic se dal na cestu neznámým směrem. Nikdy víc se o něm nikdo nedozvěděl.

Ivo Biočina

Matka Miljevy, baronka Čika, postavila strážní věž u Ključe, kde se do konce života modlila za dceru i zetě Bogdana. Od té doby lid nazýval Bogočin Městem víl, říčka pod Ključem byla pojmenována jako Čikola a krajina mezi těmito dvěma městy, které potkal velký smutek, se nazývá Miljevci.